Pompeje a Herkulaneum

Pompeje a Herkulaneum (naleznete i pod jménem Ercolano) jsou dvě antická města ležící na pobřeží Neapolského zálivu jižně od Neapole, která byla zničena při výbuchu sopky Vezuv v roce 79 našeho letopočtu.

Díky dokonalé konzervaci všeho, co se v těchto městech nacházelo, archeologové získali mnohem více informací o antické kultuře. Skandál způsobily hlavně nálezy erotického umění, které historici nacházeli téměř na každém rohu, a které změnily dosavadní vnímání tehdejší kultury. Nejdříve se myslelo, že byly Pompeje střediskem nevěstinců, pak se však ukázalo, že takové erotické výjevy byly v antických městech běžné.

Sopka Vezuv vybuchla na konci srpna roku 79 a kromě Pompeí a Herkulanea pohřbila do vulkanického popela i další města ležící na jejím úpatí.

Pompeje

Pompeje se nachází na jižním úpatí sopky Vezuv. Založení města Pompeje se datuje do 7. století př. n. l., kdy zde sídlil kmen Osků. Později měli na město vliv Řekové a Etruskové (6.-5. století př. n. l.). Etrusky porazili Samnité, na počátku 4. století př. n. l. si město však podmanili Římané.

Pompeje zničilo částečně již zemětřesení v roce 62. Zničené části města byly však obnoveny. Jen o pár let později bylo však dílo sopky Vezuv dokonáno. Archeologové se domnívají, že obyvatelé města nepočítali s hrozbou výbuchu sopky a nejspíš si mysleli, že je sopka Vezuv vyhaslá. Drobným otřesům už dávno přestali přikládat váhu. Předvojem pro sopečný výbuch byly vysušené studně na počátku srpna toho roku. S možnou erupcí si to však žádný obyvatel nespojoval. Sopka začala pracovat kolem poledne a slunce zastínil vulkanický prach, setmělo se. Podrobné informace jsou historikům známé z dopisu Pliniuse mladšího, který vše pozoroval z bezpečnější vzdálenosti. Sopka měla vychrlit plameny a poté velká černá oblaka.

Na Pompeje začal nejdříve padat jemný popílek. (Kdo v té době neutekl, pod sutinami později zemřel.) Pak se objevily i žhavé lávové kameny. Kvůli jejich váze po čase začali obyvatelům domů padat střechy na hlavy. Když se sopka uklidnila, město bylo pohřbené pod šesti metry neprodyšného popela.

Znovu objevení města se datuje do konce 16. století, avšak archeologický výzkum zde tehdy neproběhl. Archeologové začali s odkrýváním Pompejí až v roce 1748 a jejich práce zde trvají dodnes. Roku 1977 bylo město Pompeje zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Památky v Pompejích

Kromě odkrytých ulic a domů tohoto města, zde zůstaly do popela otisknuty postavy obyvatel Pompejí. Jejich smrtelné polohy i tváře plné bolesti si v Pompejích můžete prohlédnout dodnes díky archeologovi Giuseppemu Fiorellimu, kterého napadlo nalít do ztvrdlých dutin popela sádru.

K prohlédnutí zde je i místní forum, lázně, divadlo, mnoho vil, pravoúhlé dlážděné ulice lemované obchody i antický sportovní areál. Vše tu zůstalo tak, jak to antičtí architekti postavili, žádná další kultura neměla šanci nic měnit. Návštěvníci zde proto zří pouze čistou antiku. Všechno, co se zde nachází je staré přibližně 2 tisíce let. Místní odkrytý amfiteátr je nejstarším dochovaným římským amfiteátrem v Evropě (rok 80 př. n. l.).

Kromě věcí denní potřeby se zde zachovalo také mnoho uměleckých děl – sochy, reliéfy, malby, fresky i mozaiky, které se nachází hlavně v tzv. Faunově domě či Domě Vettiů.

Projít celý areál trvá několik hodin. Prohlídky probíhají i ve večerních hodinách, kdy jsou artefakty osvětleny způsobem, který zde vytváří uchvacující atmosféru.

Historie Herkulanea

Stejně jako Pompeje, i Herkulaneum založil kmen Osků, který pocházel z jižní Itálie. Je zde znát vliv Řeků, Etrusků i Samnitů. Název města pochází od Řeků, kteří město pojmenovali podle svého hrdiny Herkula.

Osud Herkulanea je téměř totožný s osudem Pompejí. I zde pár let před výbuchem sopky Vezuv proběhlo ničivé zemětřesení. Zbořené město však bylo vybudováno znovu. Zkáza města Herkulanea započala stejně jako zkáza Pompejí na konci srpna roku 79 našeho letopočtu. První vlna erupce však zasáhla především Pompeje, kvůli jihovýchodnímu větru, který tehdy vanul. Na Herkulaneum se v době smrti obyvatel Pompejí snášel jen jemný popílek. Obyvatelé Herkulanea měli tedy více času na pokus o záchranu.

Archeologové nejdříve ve městě nenacházeli téměř žádné pozůstatky místních lidí a myslelo se tedy, že se skutečně většina místních obyvatel zachránila. Opak dokázal nález téměř 250 koster lidí, kteří svou záchranu hledali v přístavu na pobřeží. Obyvatele Herkulanea nezahubil dusivý popel a trosky domů, nýbrž směs nepředstavitelně horkých plynů a horniny, která se rychlostí 160 kilometrů za hodinu prohnala celým městem. Tomuto jevu se říká pyroklastický tok. Smrt nastala okamžitě.

Stejně jako Pompeje i město Herkulaneum zůstalo zakonzervováno na několik dalších staletí pod ztvrdlou vrstvou popela a hlíny. Herkulaneum bylo prvně znovuobjeveno na konci 16. století, vykopávky zde však započaly až roku 1738. Dnes se na místě původního antického města Herkulanea nachází město Ercolano (do konce 70. let 20. století bylo Ercolarno nazýváno Resina), které velmi komplikuje odhalení dalších částí Herkulanea, protože leží nad ním. Mezi oběma městy se nachází téměř 12 metrů hlíny.

Herkulaneum a jeho památky

Při návštěvě Herkulanea musíte nejdříve sestoupit do jakési prohlubně, neboť se dnes toto antické město nachází hluboko pod povrchem krajiny.

Rozloha Herculanea je o dost menší než rozloha Pompejí (asi pětkrát), avšak město je možná ještě uchvacují.

V domech bohatých měšťanů zůstaly zachovány mnohé umělecké předměty, které odtud však byly převezeny do archeologického muzea v blízké Neapoli. Stavby se zde dochovaly v lepším stavu, než v Pompejích, neboť se nezhroutily pod vrstvou popela a vulkanické horniny. Výjimkou nejsou ani dvouposchoďové nebo tří poschoďové domy s původními taškami i nábytkem. Do domů je možné nahlédnout a spatřit krásné mozaiky, nástěnné malby, antické sloupy a jinou uměleckou výzdobu. O vysokém žáru, který se tudy prohnal svědčí například zuhelnatělé stropní trámy i okenice místních budov.

Dále se zde dochovaly přísně pravoúhlé ulice, které jsou pro antická města typické, a rozsáhlý lázeňský komplex s několika bazény a různými sály. Do místního divadla, které archeologové nelezli 26 metrů pod povrchem, se mohlo najednou usadit až 2 tisíce diváků.

Výhodou vykopávek antického města Herakulea je jistě to, že se tu objevuje méně turistů, než v sousedních Pompejích, a je tu tedy větší klid. Pokud vás láká, pohlédnout do kráteru sopky Vezuv, a pěší túry vám nedělají velké obtíže, z Herkulanea můžete vyrazit na 11 kilometrů dlouhou cestu na vrchol sopky. Vaše námaha bude odměněna nádhernými přírodními scenériemi.

Sopka Vezuv

Tato sopka ležící u pobřeží Neapolského zálivu je jedinou činnou pevninskou sopkou v Evropě. Její nejvyšší vrchol leží ve výšce 1281 m n. m. Kromě erupce v roce 79 došlo k výbuchům sopky ještě v letech 1631, 1794 a 1944. Na sopečné půdě se pěstuje víno Lacrimae Christi.

Náhodné fotky z cest po Itálii

Benátky_6
Itálie_22
Itálie_59
Itálie_9